Turistika ve Vysokých Tatrách 2011

Kežmarské Žlaby 8.-14.7.2011 (Vysoké Tatry)

V druhém prázdninovém týdnu pořádal Klub poutníků o. s. v krásném prostředí Vysokých Tater ozdravný turistický pobyt pro děti. Celkem se akce účastnilo 32 dětí od 6-ti do 14-ti let, a to nejen z Tovačova, Klopotovic, Oplocan, ale i z Prostějova, Vrbátek, Olomouce, Ostravy a Rožnova pod Radhoštěm. O děti se staralo 7 dospěláků z řad pedagogických pracovníků a dobrovolníků proškolených i jako zdravotníci.

Penzion u Franka v Kežmarských žlabech, kde jsme byli ubytováni ve dvou až 4 lůžkových pokojích, leží v Tatranském národním parku v nadmořské výšce 920 m. Kežmarské žlaby jsou nejmenší tatranskou osadou, která se nachází nad Cestou slobody, mezi Tatranskými Matliarmi a Tatranskou kotlinou.

Hned v pondělí jsme s dětmi podnikli nenáročnou turistiku na chatu Plesnivec, která je jedinou vysokohorskou chatou celých Belianských Tater, jedním z podcelků Východních Tater a nachází se v nadmořské výšce 1 290 m.

V úterý jsme se vydali k Chatě při Zelenom plese, která se nachází ve východní části Vysokých Tater ve výšce 1 551 m n.m. a je zde stanice Tatranské horské služby. Pro zajímavost, na této chatě se točil film „ Jak se krotí krokodýli“. Cestou nás malinko zaskočila vysoká vlhkost vzduchu a mlha, ale neodradilo nás to jít směle dál a zdolat celkem náročný finální úsek cesty k plesu. Odměnou nám bylo překrásné prostředí a dobrý pocit, že jsme to zvládli.

Středa byla Olympijským dnem. Celé dopoledne děti soutěžily v desetiboji, běhaly sprint, překážkovou dráhu, slalom i maraton, skákaly do dálky, házely na koš, dělaly dřepy na čas, soutěžily v kroketu, balancovaly s míčkem a zdolávaly vytyčenou dráhu poslepu. Odpoledne bylo sportovně-výtvarné, děti se vyřádily v místním bazénu a pak si zdobily trika, tvořily Kofoláčky, panáčky z drátku omotaného vlnou. Ten večer nás navštívil i jeden z místních profesionálních ochránců přírody ve Vysokých Tatrách a v jeho podání jsme si vyslechli přednášku o jejich práci, o svištích, které zachraňují, o medvědech, kterých je ve zdejším kraji čím dál více, promítl nám zajímavé fotografie místních zvířat, a odpověděl na všetečné dotazy dětí. Bylo to velmi poučné a zajímavé vyprávění, které děti s napětím poslouchaly. A tuto noc navštívila náš areál shodou okolností i medvědice. Děti ji sice neviděly, ale my dospěláci jsme s napětím sledovali, jak hledá jídlo v kontejneru umístěném za chatou a zároveň druhým okem sleduje svoje tři mláďata. Nezapomenutelný a jedinečný zážitek!

Ve čtvrtek jsme se opět vrhli na turistiku, jeli autobusem na Štrbské pleso a odtud již po svých na Popradské pleso. Štrbské pleso je nejtypičtější morénové ledovcové jezero, pleso na jižní straně Vysokých Tater na Slovensku. Nachází se v místě, kde se spojují Furkotská a Mlynická dolina na konci hřebenu Soliska a je druhé největší na slovenské straně. Leží v nadmořské výšce 1346,6 m, má rozlohu 19,76 ha, je 640 m dlouhé a 600 m široké. Dosahuje maximální hloubky 20 m. Mnohem krásnější je ale pleso Popradské, dlouhé 380 m a 248 m široké. Má rozlohu 6,880 ha a hloubku 17,6 m. Leží v nadmořské výšce 1494,3 m v Mengusovské dolině. Pleso jsme celé obešli a navštívili symbolický cintorín, který se nachází v limbovém háji jihovýchodně od plesa a je věnován obětem Vysokých Tater.

Pátek patřil návštěvě Pieninského národního parku, kam nás zavezl opět autobus. Park je umístěn v západních Pieninách na hranici s Polskem. Rozlohou 37,5 km² je nejmenším národním parkem Slovenska, jeho ochranné pásmo zabírá 224.44 km². Je známý svou krásnou krajinou, zejména řekou Dunajec, která tvoří slovensko-polskou hranici a je vyhledávanou oblastí vodáků a turistů. A i my jsme si Dunajec „sjeli“. A to na dřevěných vorech – pltích. Délka trasy po řece Dunajec činí 9 km, přestože vzdušnou čarou je to mnohem méně. Řeka omývající mimo jiné úpatí skal zvaných Tri Koruny má totiž mnoho zákrutů (Prielom Dunajca). Cesta trvá něco přes hodinu – záleží na výšce vodní hladiny. Voraři cestou vyprávějí o zdejší minulosti a o různých pověrách, jež v okolí panovaly. Opět to byl jeden z nezapomenutelných zážitků dětí i dospěláků.

V sobotu, protože nám opět jako celý týden, přálo krásné počasí, jsme se vydali na naši poslední výpravu. Ze Starého Smokovce jsme vyrazili podél jediné pozemní lanové dráhy na Slovensku na Hrebienok (turistické středisko umístěné nad Starým Smokovcem na úpatí Slavkovského štítu v nadmořské výšce 1 285 m). Odtud jsme šli k Obrovskému vodopádu, vysokému přibližně 15m, kolem kterého prochází tatranská magistrála z Hrebienku na Skalnaté pleso. Přes Rainerovu chatu (útulňu), nejstarší vysokohorskou chatu ve Vysokých Tatrách, založenou roku 1863, v níž je umístěna výstava o minulosti a současnosti horských nosičů, sbírka historického horolezeckého náčiní a starých lyží, jsme se vydali podél Studeného potoka ke Staré Lesné. Studený potok je vysokohorskou řekou a má charakter bystřiny. Vyskytují se na ní početné peřeje. Vyznačuje se vysokými průtoky zejména na konci jara a na začátku léta. Cesta podél něj byla dalším zážitkem, míjeli jsme polomy, procházeli kolem peřejí, místy procházeli po úzkých pěšinách, skákali po kamenech.

Po všechny dny nám na chatě výtečně vařili a připravovali nám samé dobroty. Všechny odpoledne celého týdne patřily vesměs hrám a soutěžím, děti si např. zahrály soutěž Kufr, známou z televizních obrazovek, hledaly a odhalily pachatele velkého zločinu, který byl „spáchán“ na chatě, soupeřily jako týmy v ringu, své znalosti ze školy si ověřovaly ve fáborkové soutěži a plnily spoustu dalších větších i menších úkolů. Nechyběly ani diskotéky. Jen tradiční stezku odvahy jsme pro letošek musely vzhledem k noční návštěvě medvědice s mláďaty oželet. Ale kdoví? Třeba příští rok se nám to podaří ….. a i tu medvědici uvidíme všichni.

Autor: Markéta Hajduková

Fotogalerii naleznete zde

Článek vyšel:
http://www.tovacov.cz/e_download.php?file=data/editor/98cs_8.pdf&original=kamelot+4+2011.pdf